Ruský portrét: Je o lidech, tak jako já nebo ty, kteří žijí v zemi nazvané Rusko

* Keen (38) ★ dokumentární fotograf žijící v Dánsku -> před téměř 10 lety dostal nápad vytvořit 100 portrétů Rusů ve věku 1–100 let ✗ jeho cílem bylo Rusy rozesmát a vyvrátit zažité mýty o Rusku -> projekt trval téměř tři roky -> Keen miluje focení a neuplyne jediný den, kdy by nezmáčkl spoušť foťáku

Keen Heick-Abildhauge

Keen Heick-Abildhauge instagram

My všichni máme určitý zažitý obrázek o Rusku ovlivněný historií, médii atd. Jak tě vlastně napadlo nafotit 100 portrétů Rusů ve věku 1-100 let a vytvořit tak unikátní “Ruský portrét”?

Moje žena dostala v Rusku pracovní nabídku a tím to celé začalo. Zabalil jsem si svoji kameru a společně jsme se přestěhovali. Poté se na mě podívala a zeptala se mě: “Co tu budeš dělat?” Řekl jsem jí, že rozesměji Rusy, moje práce bude vystavena na Rudém náměstí a potkám se s Vladimírem Putinem. Myslela si, že jsem se zbláznil.

Po několika týdnech života v Rusku mě moji přátele bombardovali všemi možnými ruskými stereotypy, jako například - pijí pouze vodku, Rusko je šedivé a pořád tam prší. Nicméně já jsem v té době už začal objevovat jiné Rusko a svoji zkušenost jsem chtěl sdílet. Napadlo mě vytvořit “Ruský portrét”, a aby to celé nebylo jen o fotografii, všech jsem se zeptal na jejich sny a životní vášeň.

Bylo složité najít lidi, kteří by se byli ochotni vyfotit a jak jsi je vůbec hledal?

Začalo to hodně pomalu přímo na ulici, kde jsme lidem rozdávali letáky. Měl jsem velké štěstí na pomoc od tří univerzitních studentů, protože celý projet byl opravdu hodně o hledání. Lidé z mého okolí dokonce říkali, že v Rusku stejně nenajdu nikoho, komu bude přes 80 let.

Samozřejmě, že bylo jednodušší najít dvacátníky a třicátníky. Vytvořil jsem si prostor na zdi, kam jsem umisťoval všechny fotografie, abych viděl jejich rytmus. Chtěl jsem, aby muži i ženy byli rovnoměrně zastoupeni. Bylo mi jasné, že bude obtížnější najít starší muže, protože jednoduše nežijí tak dlouho jako ženy. Proto jsem jich chtěl mít více ve věku okolo 50.

“V té době jsem již začal objevovat jiné Rusko a svoji zkušenost jsem chtěl sdílet. Napadlo mě vytvořit ‘Ruský portrét’.”

Vybavíš si všechny, které jsi v rámci projektu vyfotil? Je mezi nimi někdo, na koho vzpomínáš ještě dnes?

Uvidím-li fotografii, vzpomenu si. Vzpomínám na všechny, jejich vůni i příběhy. Pro mě osobně jsou to starší lidé, kteří mi zůstávají v paměti nejdéle. Mají toho tolik co říci pouze výrazem své tváře. Stačí se jen podívat.

Nikdy nezapomenu na setkání s Annou (92), která žila v domově pro seniory a většinu dne ležela ve své posteli. Když jsme přišli, sestra ji pomohla se posadit. Pokaždé, když fotím, podívám se lidem do očí. Pokud nemají laskavé oči, preferuji nefotit. Naštěstí většina lidí laskavost v očích má. Anna měla laskavé, ale velmi unavené oči. Vyfotil jsem ji během tří minut. Poté mě vzala za ruku a mluvili jsme. Byli jsme pro ni za pět let její první návštěva.

Dále pamatuji na Petra (97), který mi potřásl rukou tak jako nikdo před ním. Stiskl mi ruku tak silně, že jsem si sám pro sebe řekl: ou!

“Nikdy nezapomenu na setkání s Annou. Měla laskavé, ale velmi unavené oči. Pokaždé, když fotím, podívám se lidem do očí. Pokud nemají laskavé oči, preferuji nefotit.”

Anna (92), sen/vášeň: ráda by měla rodinu, příbuzné a hodně zdraví

Petr (97), sen/vášeň: rád by se dožil více než 100 let

Jaký to byl pocit, když jsi vyfotil poslední portrét a složil si své 100 kusové puzzle?

Hodinu jsem brečel. Poslední focení si stále živě pamatuji. Jmenovala se Roza, bylo jí 98 let a trvalo nám čtyři týdny ji najít. V momentě, když je projekt hotový, je pryč i radost s ním spojená. Je to cesta, která mě baví ze všeho nejvíc. Miluji fotit, mluvit s lidmi a sdílet jejich příběhy. Poté už následuje ta méně zábavná část - zorganizování výstavy, tisk, překlady a další.

Pamatuješ ještě, jak jsem na začátku chtěl Rusy rozesmát - podařilo se. V roce 2021 byl můj projekt v rámci “Circle of Light Festival” vyobrazen na Rudém náměstí. Takže se mi povedlo dostat moji práci i tam. S Putinem jsem se sice nesetkal, ale zahlédl jsem ho, což si myslím, že se taky počítá!

Myslíš si, že se ti povedlo ukázat lidi z Ruska v jiném světle?

Chci zdůraznit, že tento můj projekt nikdy nebyl o Rusku, politice či ekonomice. Je o skutečných lidech, kteří žijí v zemi jménem Rusko. Můžeme se bavit o politice a souhlasit či nikoliv. Ale toto jsou skuteční lidé, jako jsme já a ty, kteří mají své sny, rodiny a tradice.

Mnoho lidí z celého světa mi napsalo, že jsem změnil jejich pohled na Rusko. A přesně proto jsem to celé dělal. Pokud by výstava s mými fotografiemi mohla procestovat celý svět, tak by to bylo skvělé. Fotografie se s přibývajícími roky stávají lepšími a myslím si, že by dnes měly být viděny více než kdy jindy.

Alexander (1), sen/vášeň: miluje auta (mámina slova)

Valentin (13), sen/vášeň: sbírá modely letadel a chtěl by se stát záchranářem

Anastasia (26), sen/vášeň: chtěla by žít ve všech zemích světa a poznat jejich kultury

Luschik (42), sen/vášeň: rád by, aby mu byla zvýšena jeho mzda

Irina (52), sen/vášeň: sí o přestěhování do Prahy, kde žije její dcera

Grigoriy (61), sen/vášeň: přeje si štěstí pro svá vnoučata a miluji rybaření

Nina (79), sen/vášeň: chce vychovat svého pravnuka a postarat se o domácnost

“Tento projekt nikdy nebyl o Rusku, politice či ekonomice. Je o skutečných lidech, kteří žijí v zemi jménem Rusko… mají své sny, rodiny a tradice.”

Je něco, co se tě během tvého pobytu v Rusku významným způsobem dotklo či tě překvapilo?

Rusy považuji za velmi otevřené lidi. U nás v Dánsku je domov tvůj soukromý prostor v tom smyslu, že si okamžitě nezveš lidi k sobě domů. Lidi, které jsem v Rusku potkal, na ulici řekli: “Ty jsi z Dánska?”, “A chceš si mě vyfotit?”, “Pojďme ke mně domů, to musíme oslavit!” Jak jednoduché. Jednou jsem byl takto pozvaný jedním starším párem, který toho moc neměl. Ale šli a koupili drahou vodku a připravili pro mě jídlo. Cítil jsem se hloupě, že za mě utratili tolik peněz. Jejich štědrost a otevřenost byla odzbrojující a nezapomenutelná. Teď se i já snažím být otevřenější a zvát si do svého života více lidí.

Mluvíme-li o tom jak dnes žijeme, myslíš si, že lidé fotí až příliš?

Je skvělé mít hodně fotek, ale lidé by mohli být v jejich focení lepší a namísto 10 nekvalitních fotek udělat jednu opravdu povedenou. Vlastně počkej …. vyfotím si jednu právě teď.

Když jsem fotil Evdokiyau, které v té době bylo 100 let, udělal jsem 400 fotek. Tolik fotek nikdy nedělám, ale já měl takový strach, že nebudu mít žádnou dobrou. Po tom, co jsem dofotil, nám ukázala své rodinné album. Její rodina neměla moc peněz. Takže byly roky, kdy si mohli dovolit pouze jednu fotku. Umíš si to představit?