Babet te Winkel: I zármutek potřebuje svůj vlastní slovník
Babet te Winkel (© Coco Olakunle)
*Babet (30) ★ žije v Zutphen, Nizozemsku -> humanistka a spisovatelka, zakladatelka @verlieskunst -> prostřednictvím svých alternativních kondolenčních karet vytváří svět, který nese ztráty lépe ✗ studovala humanistická studia, kombinaci filozofie a psychologie -> miluje extatický tanec, objímání a roadtripy
Babet, svými kartami vytváříš zcela nový vizuální jazyk pro ztráty a truchlení nad nimi. Kdy a proč tě tato myšlenka napadla a jaké je tvoje poslání?
Krátká odpověď by byla: poté, co mi zemřela mamka, když mi bylo 20 let. Abych byla konkrétnější: je to vlastně kombinace toho, co se stalo v mém vnitřním a vnějším světě poté, co zemřela. Ten smutek, jeho vnitřní krajinu, pro mě bylo těžké popsat. Otřepané fráze se mnou nerezonovaly a tak jsem začala hledat nové podněty.
Zatímco jsem se snažila najít slova, která by popsala to, co jsem prožívala, dostala jsem spoustu kondolenčních karet. Tuto tradici mám moc ráda, i když samotné karty mi připadaly trochu vzdálené a staromódní. Překvapilo mě, že karty nebyly vřelejší, lépe navržené.
Na začátku jsem tedy začala s tvorbou těch karet, které mi chyběly. V nadcházejících letech se moje poslání vytvořit tento nový, upřímný jazyk pro ztráty stalo vyjádřením jak vnitřního prožitku smutku, tak jazyka, který lze použít k podpoře někoho, kdo zrovna truchlí.
„Je to projekt na pokračování, protože i život se neustále vyvíjí a není nikdy statický. A jazyk by se měl hýbat také. Potřebuje se stále obnovovat.“
Text: Babet te Winkel
Ilustrace: Marlon Doomen
Význam karty: I po nejdelší noci se znovu rozední. Nevíte, jak věci dopadnou, a nemáte žádnou kontrolu nad tím, co se v životě děje. A přesto pěstujete důvěru, že přijdou opět dobré dny.
Ze strachu, že řekneme něco nevhodného, často truchlícímu neřekneme nic nebo jen něco stručného. Proč vlastně nemůžeme najít ta správná slova a proč je podle tebe důležité nepřestat je hledat?
Přiznejme si, že oslovit někoho, kdo truchlí, může být nepříjemné a bolestivé. Neexistuje žádná zkratka, která by zajistila, že to takové nebude. A univerzální slova také neexistují.
Řekněme, že je tato osoba náš přítel (někdo, koho sotva známe, vytváří zcela jinou situaci). Je to o schopnosti zůstat v situaci, která přijde, což může být bolestivé. Pomáhá, když to praktikujeme i s vlastní bolestí. Pokud se nechceme dívat své vlastní bolesti do očí, jak potom můžeme být svědkem bolesti někoho jiného?
Myslím, že je to o tom cítit se dobře v tom, že chceme být někomu nablízku, ale nevíme přesně jak. Není možné předem vědět, co říci, protože to vytváříme až v interakci a spojení s touto druhou osobou. V každém vztahu je potřeba komunikovat, naladit se a přizpůsobit se.
„Myslím, že je to o tom cítit se dobře v tom, že chceme být někomu nablízku, ale nevíme přesně jak.“
Zármutek nad jakoukoli ztrátou je velmi intenzivní a osobní zkušenost a nelze ji zobecňovat, ale přesto se tě zeptám – je něco společného, co lidé po ztrátě potřebují slyšet a co ne?
Jedno základní pravidlo, které mě napadá, je: neříkejte druhému, jaký jeho zármutek je. Můžete se zeptat, jak ho cítí, možná můžete něco navrhnout a vyčkat. Pokud vás ten druhý opraví, neberte si to osobně. Tuhle situaci vytváříte společně.
Dále mě také napadá: zeptejte se osoby, kterou se snažíte podpořit, jestli ji podporujete tak, jak by si v danou chvíli přála. Pokud tomu tak není, možná si o tom budete chtít popovídat a začít se v téhle - pro oba nové situaci - společně navigovat. Líbí se mi slovo navigace, protože pro mě znamená, že se musíte truchlícímu znovu a znovu ozývat a společně hledat cestu. Nemusíte vědět předem jak na to. Buďte zvědaví, začněte se ptát. Experimentujte! Je to skvělý způsob, jak se navzájem lépe poznat. A možná během toho sejmete tíhu i ze svých ramen.
„Jak vypadá ta správná podpora po ztrátě pro tebe, může být jiné pro ostatní.”
Osobní a útěšná slova jsou velmi silná, můžeme také podpořit své blízké stejně pěknými činy?
Skvělá otázka! Hodně jsem o ní přemýšlela a v minulosti jsem na Instagramu sdílela článek s názvem Jazyky ztráty. Píšu v něm právě o ztrátách a podpoře. Jak vypadá ta správná podpora pro tebe, může být jiné pro ostatní.
Článek je založen na myšlence „5 jazyků lásky“. Myšlenka je to jednoduchá: různí lidé s různými osobnostmi dávají a přijímají lásku různými způsoby. Jsou to skutky lásky, přijímání dárků, pozornost, slova ujištění a fyzický dotek. Lidé často rezonují s více než jedním jazykem, ale jeden preferují. Doporučuji si k tomu přečíst víc.
Ale zpět k otázce. Ideálně se ozvěte osobě, kterou chcete podpořit. Na základě různých jazyků lásky jim můžete třeba něco uvařit nebo jim přinést potraviny (skutek lásky), jít společně na procházku (pozornost) nebo jim dát krásnou masáž (fyzický dotek).
Text: Babet te Winkel
Ilustrace: Aida de Jong
Význam karty: Podpora má mnoho podob. Někdy to může být hrnec s polévkou přede dveřmi. I to je láska.
Truchlící lidé často dostávají rady, aby svůj smutek nějak „zpracovali“ nebo mu dali nějaké „místo“. Jde to i jinak?
Ano jde. Pro mě tahle slova o místě a zpracování nefungují, protože v sobě mají něco lineárního a naznačují cílovou čáru. Jakýsi konečný cíl, kdy je smutek „hotov“. Jak by to mělo asi tak vypadat?
Pro mě je to spíš o nošení smutku s sebou. Stále se hýbe, stejně jako se hýbu já. Smutek je živý!
Smutek často považujeme za problém, nepříjemnost, se kterou se musíme co nejdříve vypořádat – jako by existovalo nějaké zázračné rychlé řešení. Jak jinak k tomu podle tebe můžeme přistupovat?
Máme-li světonázor, že svět by měl být neustále šťastným místem a místem pouze pro šťastné pocity, tak pokaždé, když se objeví smutek a bolest, budeme mít okamžitě pocit, že musíme něco napravit.
Pojďme udělat zásadní změnu: dejme prostor bolesti a smutku, jako nedílné součásti našeho života. Není na tom nic špatného. Chtít pouze štěstí by vedlo k toxické pozitivitě, jak se tomu dnes říká.
Jak jsem se navíc naučila od Megan Devine, je rozdíl mezi utrpením a bolestí. Bolest je nepopiratelná, je součástí života. Nepotřebuje řešení, ale naši láskyplnou pozornost. Utrpení je to, co není nutné, a to bychom měli chtít řešit. Můžete se zeptat, jaký je mezi nimi přesný rozdíl? Myslím, že odpověď je velmi osobní. Kdo může říct, co je bolest a co utrpení? Ale k rozlišení to pomáhá.
„Bolest nepotřebuje řešení, ale naši láskyplnou pozornost.“
Význam karty:
Jsou věci, které se nedají opravit, vyřešit,
nosíš je s sebou.
- Prázdné místo k uchování -
Text: Babet te Winkel
Ilustrace: Jeroen Krul
Tvoje karty odrážejí smutek z jakékoli ztráty – smrt blízké osoby, ztrátu zdraví, těhotenství, partnerství a jiné. Jak vypadá proces jejich tvorby?
Většinou mě to zasáhne jako blesk. Vím, že chci kartu pro určitou situaci – často proto, že ji chci poslat sama. Někdy je obraz jasný, ale někdy mi trvá, než se naladím na přesný pocit, atmosféru, sdělení. Mám obrovský archiv textů, které jsem napsala a které chci jednoho dne použít.
Často hned vím, koho chci požádat o spolupráci, aby karta získala ten správný šmrnc. Chtěla jsem třeba udělat nějaké barevné, dynamické karty. A když jsem viděla práci Jeroena Krul (ilustrátora výše uvedené karty), okamžitě jsem věděla, že chci pracovat právě s ním.
Kromě svých alternativních kondolenčních karet jsi vytvořila Slovník zármutku (The Dictionary of Grief), kde nadále pracuješ s jeho jazykem. Můžeš nám o knize povědět víc?
Rozhodně! To nás vlastně přivádí zpět k tvé první otázce. Slovník zármutku je o jeho vnitřním světě. Popisuje věci, které můžete zažít, jako třeba „budoucí smutek“ nebo „přítomnost v nepřítomnosti“. Jde o to najít slova, kterými vyjádříte své zkušenosti. Možná budete chtít slovník použít jako výchozí bod pro konverzace od srdce, abyste dali někomu blízkému najevo, čím procházíte. A abyste začali zkoumat sami sebe, jaká slova vám ve vašem jazyce chybí. Na jaké temné prožitky si přejete posvítit? Slovník by měl sloužit jako inspirace a jako průzkum prožitku smutku.
Budoucí zármutek – zármutek z věcí, které nikdy nebudou.
Přítomnost v nepřítomnosti – jak je někdo stále tady, ve všech prázdných prostorách/místech.
Jaké jsou tvé sny do budoucna?
Těch mám mnoho! V roce 2022 chci vydat knihu. A přeji si dále rozšířit komunitu zajímající se o téma zármutku o on-line kurz, a když to bude v budoucnu možné, o off-line smuteční kruhy a obřady. Těším se, kam se to bude celé vyvíjet.