Xan Padrón: Kolik života se odehraje na jediném místě?
*Xan (53) ★ fotograf -> žije mezi New Yorkem a španělskou Galicií, odkud pochází -> autor série fotografií Time-Lapse, projektu, kde umístí svůj fotoaparát na nepovšimnuté veřejné místo a během dvou až tří hodin fotografuje sled okamžiků v plynoucím čase -> inspiruje se všemi malými a neviditelnými věcmi, které se kolem nás dějí, zejména těmi, které považujeme za samozřejmé ✗ rád cestuje po světě s partnerkou Cristinou a jejich psem Bimbou
Xane, co tě inspirovalo k práci na časosběrném fotoseriálu Time-Lapse? O čem tento projekt je?
V roce 2011 jsem pracoval na jiném projektu, Motion City, zachycujícím snímky lidí v pohybu z autobusů v New Yorku. V jeden moment jsem vystoupil z autobusu, na chvíli jsem se posadil a přímo přede mnou se stalo něco zajímavého. O pár minut později se na tom stejném místě stalo něco jiného a pak znovu. Začal jsem přemýšlet o tom, kolik života se odehrává na jediném místě, a začal jsem fotit vše, co se na tomto konkrétním místě stalo. Pak jsem ve studiu pracoval na různých formátech, dal všechny snímky dohromady, až jsem došel ke konečné kompozici. Toto bylo první dílo ze série Time Lapse, 8th Avenue, NYC (2011). Byl to prostě přirozený proces.
Time Lapse. SoHo, Greene St listopad 2020
Podle čeho si vybíráš místa, kde budeš fotit?
První věc, kterou udělám, když přijedu do města, je hledání zajímavého pozadí. Obvykle nachodím kilometry po různých čtvrtích, snažím se procítit jejich atmosféru a zároveň si vybírám možná pozadí. Chodím, dokud nenajdu kulisu, která ke mně promlouvá. Důvody pro jejich výběr jsou různé. Někdy volím pozadí z estetických důvodů, někdy si ho vybírám proto, že se mi líbí atmosféra sousedství, nebo jen proto, že si představím, že by to mohlo být místo, ve kterém se v tu chvíli nacházím: ten kout, ta čtvrť, to místo.
Svými fotkami se snažíš vykreslit duši měst prostřednictvím lidí – mohl by jsi nám říci něco o duších tvých oblíbených míst?
Jedno z mých oblíbených měst je New York City, kde žiji posledních 18 let. Lidská krajina je zde prostě neuvěřitelná a každá čtvrť je jako svět sám pro sebe. Způsob, jakým se lidé oblékají, přemýšlejí, věci, které s sebou nosí, když jdou. Naše kulturní identita je definována tím, kdo jsme, ale také tím, jak zapadáme do míst, kde žijeme, a New York je v tomto smyslu opravdu výjimečný. Ale musím přiznat, že v každém městě, ve kterém jsem pracoval, jsem našel krásu v tom, jak si k němu lidé nacházejí cestu.
Spočítal jsi někdy, kolik zdí a kolemjdoucích jsi již na svých fotkách zachytil?
To ani ne. Kromě těch, které jsem už publikoval, jsem vyfotografoval také nespočet zdí a pravděpodobně tisíce lidí, ale snímky stále „čekají“ na pevných discích. Obvykle se snažím začít pracovat na finální kompozici brzy po focení, abych na něj měl ještě čerstvé vzpomínky. Jindy ale nechávám díla nějakou dobu – někdy i roky – dýchat a pak se k nim vracím později. Je to jedinečný proces, protože pokaždé, když se vrátíte do vzpomínek na daný okamžik, nějak si ho znovu představíte.
Mám také jiné projekty, méně viditelné, které nepřestávám fotit a které mě udržují v pohybu jiným způsobem, jako je dokumentování venkovské Galicie, místa, odkud pocházím.
Time Lapse. Igreja do Carmo, Porto
Co tě v životě baví a jak se to promítá do tvé umělecké tvorby?
Jak jsi už zmínila, zajímají mě ta malá každodenní gesta, malé věci, které se kolem nás dějí a které považujeme za samozřejmé. Snažím se tyto věci pozorovat s vášní, je v nich tolik krásy! Pro mě je to otázka přístupu. Procházka ve čtvrti nikdy není jen o přechodu z bodu A do bodu B. Život na ulici je bohatý a živý, plný příběhů, scén, lidí se složitým životem (stejně jako ten náš). Stejná ulice má úplně jiný život ráno, v noci, o víkendu…
Myslím si, že tyto série jsou v podstatě syntézou všech mých vášní. Také rád tvořím věci rukama a dokážu strávit hodiny tvorbou pomíjivých soch z organických materiálů a pak mě baví sledovat, jak se časem rozpouštějí.
Time Lapse. Speciální edice Lemonheads COVID-19
V březnu 2020, na začátku pandemie, jsem zjistil, že neustále hledám způsoby, jak se vyrovnat s nejistotou, které čelíme. Protože jsem nemohl opustit svůj domov a dělat to, co mě nejvíc baví (fotit lidi), začal jsem vytvářet imaginární lidi s prvky, které jsem měl kolem sebe, jako jsou malé citrony z našeho citroníku...
Během mého karanténního pobytu v Galicii jsem nemohl přestat dělat, vyrábět a tvořit, a přestože jsem věděl, že vše, co tvořím, je pomíjivé, proces výroby mi přinesl tolik radosti a naděje, že jsem začal experimentovat s více citrony a více větvemi. A některé z těchto výsledků můžete vidět v těchto dvou dílech: „Time-Lapse série: Speciální edice Lemonheads COVID 19“ s citrony a větvemi z našeho citroníku „procházejícího“ před starými dveřmi.
Je něco, co ses naučil o lidech, které jsi vyfotografoval, aniž bys s nimi vůbec komunikoval?
Člověk se hodně naučí uvědoměním, uznáním rozmanitosti kolem nás. Myslím, že i o tom jsou moje foto série.
Co tě na fotografování fascinuje?
Jedna z věcí, která se mi na fotografii líbí nejvíc, je, že se z akce stává pozorování. Toto pozorování není nikdy objektivní, protože vědomě či nevědomě je v každém snímku záměr, úhel pohledu fotografa. Fascinuje mě ta cesta, počínaje námětem obrazu přes okamžik, kdy je snímek pořízen, až po výklad(y) diváka(ů), kdy je dílo zobrazeno.
Time Lapse. Calle Serrano, Madrid
Co pro tebe znamená úspěch?
Myslím, že úspěch je jedinečné slovo, které má jinou definici pro každého z nás. Možná je úspěch spojen se štěstím. A také s tím, že ne každý zažije ten jedinečný okamžik štěstí, díky kterému může své umění zpřístupnit lidem, kteří ho ocení, dají vám příležitost a dále ho sdílejí. Vypadá to, že úspěch souvisí s tím být vidět, ale pro mě je úspěch také být schopen vytvořit něco, o čem můžu hrdě říct „to je krásné“, „to má co říct“.
Je možné, že se jako kolemjdoucí někdy objevíme ve tvé foto sérii z Prahy?
Plánuji se tam ještě letos v létě vypravit a pokusit se udělat jednu ze svých Time Lapse sérií ve vašem krásném městě. A nemůžu se dočkat, až “znovu navštívím” Prahu objektivem jejích lidí a mého fotoaparátu!
Všechny fotografie © Xan Padrón