Mariska Vermeulen: Mnoho žen stále bojuje s tím, že nežije život, který vnitřně chtějí žít
* 39 let -> nezávislá novinářka a editorka ★ žije v Amsterdamu -> založila projekt “Women of Europe” (Ženy Evropy), který sérií osobních rozhovorů představuje ženy žijící v hlavních městech Evropy ✗ miluje dobré jídlo a procházky po své čtvrti
Tvůj projekt “Women of Europe” (Ženy Evropy) prostřednictvím poutavých a velmi osobních rozhovorů odhaluje příběhy žen žijících v hlavních městech Evropy. Jak tě napadlo vést rozhovory s těmito ženami?
Během svých cest si ze všeho nejvíce užívám setkání s místními, baví mě poznávat jejich skutečné životy. Často máme nějakou utkvělou představu o tom, jaká města jsou, ale jsou opravdu taková, jaký příběh v sobě skrývají? Je život v Římě doopravdy ‘la dolce vita’? Co se skrývá za obrázkem “perfektní Pařížanky”? A co vlastně vůbec víme o ženách z Tirani? Měla jsem tolik otázek a nemohla jsem se dočkat odpovědí.
Rozhovory vedeš se ženami různého věku, původu i pohledu na život. Existuje něco, co mají všechny tyto ženy společné?
Mnoho z nich hovoří plynně anglicky, což může znamenat, že se jedná o ženy s určitou úrovní vzdělání. Rozhovor s pomocí překladatele jsem vedla pouze dvakrát.
Dále se žádná z žen nebojí ohlédnout za svým životním příběhem a otevřeně hovořit o těch nejniternějších pocitech. Všechny jsou neskutečně statečné.
Co konkrétně se můžeme od těchto žen přiučit?
Všímám si, že mnoho žen odpovídá obdobně na otázku; jakou největší překážku musely v životě překonat a jakou radu by daly jiné ženě: buď sama sebou. Ženy ve velké míře zápasí s tím, kdo vlastně jsou a nedostatkem odvahy jít vlastní cestou. Cítí velký tlak ze strany společnosti, rodiny, přátel, ale i jich samých.
Myslím si, že se všichni máme co přiučit od žen, které došly do bodu, kdy se rozhodly být samy sebou, jako například Catia z Lisabonu či Paola z Říma. Tyto ženy jsou pro mě neskutečně silné, sebevědomé a působí uvolněně. Nicméně i ony se stále potýkají s tím, že by měly věci dělat jinak, ten tlak je opravdu veliký.
Zároveň nám všechny ženy ukazují, jak být otevřenější. Odkrýt naše slabé stránky může být děsivé – sama s tím občas bojuji! Nicméně si myslím, že nás za to budou ostatní respektovat. Zlidšťuje nás to. A možná se i lidé kolem nás budou cítit méně osaměle když zjistí, že to nejsou pouze oni, kdo občas neví kudy kam.
“Ženy cítí velký tlak ze strany společnosti, rodiny, přátel, ale i jich samých.”
Některé otázky a odpovědi jsou velmi osobní. Podle čeho si vybíráš ženy, se kterými vedeš rozhovory a jak docílíš toho, že se ti tolik otevřou?
Otázky jsou opravdu hodně osobní. Chci ukázat, kdo jsou ty skutečné ženy za všemi těmi “maskami”, a že my všichni se s něčím potýkáme. Na každém příběhu záleží. Ale abych odpověděla na otázku, ženy vycítí můj skutečný zájem vyslechnout si jejich příběh. Nikdy nehodnotím, nejsem tu pro to, abych si udělala názor na jejich život, ale abych si vyslechla jejich příběh. Proto se žádná z žen nemusí bát otevřeně hovořit o všem dobrém, ale i zlém v jejím životě.
Jaký příběh či rozhovor patří mezi zatím tvé nejoblíbenější?
Bude to znít jako klišé, ale všechny ženy byly svým způsobem jedinečné. Každá z nich měla co říct. Možná vedu rozhovory s “obyčejnými ženami”, ale ve skutečnosti žádná taková neexistuje. Mám ráda ženy, které mluví přímo od srdce. Určitě ještě dlouho nezapomenu na rozhovor s nejstarší (70) a nejmladší (15) účastnicí mého projektu.
Dominique, silná pařížská dáma, pro mě byla velkou výzvou.
Obdivovala jsem i Amelii z Varšavy, které v době, kdy jsme spolu hovořily o její depresi a blogu pomáhajícím ostatním, bylo pouhých 15 let.
Dále mě inspirovala Maja z Tirany, která má originální a neotřelý pohled na svět. Zastává spíše pravicové názory (včetně velmi silného postoje k hnutí #metoo) a ne vždy jsem s ní souhlasila, ale právě to na tom bylo zajímavé.
Myslím si, že bychom měli více naslouchat lidem, se kterými ne vždy souhlasíme. Velmi pěkně o tom mluví novinářka Prune z Berlína v mém nejnovějším rozhovoru.
Co ženy inspiruje a jakým největším překážkám dnes čelí?
Možná bych se jich měla začít ptát, co je inspiruje, protože tato otázka mi v rozhovorech chybí! Ale ptám se jich, co je dělá šťastnými a pro většinu žen je to hudba, jídlo, příroda, tanec, cestování, rodina či přátelé. Zřejmě největší překážkou je pro ně schopnost věřit si ve všech aspektech života a být sama sebou.
“Největší překážkou je pro ženy schopnost věřit si ve všech aspektech života a být sama sebou.”
Jsou Evropanky šťastné, sebevědomé a plné odhodlání? Jinými slovy, bude budoucnost Evropy patřit ženám?
Ano jsou! Samozřejmě, že nejsou šťastné neustále a ani si nemyslím, že je to něco, o co by měly ženy usilovat. Krásně to vystihla Renata z Varšavy.
Ženy čeká ještě nějaká ta práce v oblasti sebevědomí. Mnoho žen stále bojuje s tím, že nežijí život, který vnitřně chtějí žít. Rozhodně jsou odhodlané, mají plány, cíle, práci i vlastní názory a všechno to zvládají. Pokud ženy přestanou usilovat o dokonalost v každodenních činnostech a nebudou mířit příliš nízko, ale ukážou světu, jak skvělé a talentované jsou, tak jednoho dne bude svět patřit nám – ženám. Nebude to hned, ale my toho dosáhneme.
“Mnoho žen stále bojuje s tím, že nežijí život, který vnitřně chtějí žít.”
Plánuješ vést rozhovory i s ženami z Prahy?
Určitě! Mým cílem je navštívit všechna evropská města, i když mi to ještě nějaký čas potrvá. Teď, když jsi zmínila Prahu, tak se tam chci hned rozjet! Takhle to mám pokaždé, když někdo mluví o konkrétním místě.
A na závěr, co pro tebe znamená úspěch?
Dělat to, co máš ráda a vydělat si tím na život. Ne každá žena je v situaci, že si může dovolit dělat to, co má ráda a zároveň platit účty. Nicméně bych to přála každé ženě na světě.
TIP NIKY
Rozhovory se všemi ženami si můžete přečíst na www.womenofeurope.eu.
Aktuální informace a místa, kam se Mariska chystá, naleznete na Facebooku či Instagramu.
Mariska Vermeulen:
A lot of women are still struggling with living the life they want to live
* 39 years old -> freelance journalist and editor ★ lives in Amsterdam -> started the project “Women of Europe,”, where she interviews women from different European capitals ✗ loves good food and walking around her neighborhood
Project “Women of Europe” reveals the stories of women living in the capital cities of Europe in its touching interviews. What made you to start interviewing these women?
During my travels, I always enjoyed meeting locals and finding out what their lives are really like. We all have a certain idea of what people in a specific city are like, but is it true, is that the real story? Is life in Rome ‘la dolce vita’? What do Parisiennes themselves think about this image of the ‘perfect Parisienne’? And, do we know anything at all about women in Tirana? I had so many questions and couldn’t wait to hear the answers.
You are talking to women of different ages, origins and backgrounds. Is there a common thread that ties them together?
A lot of them speak English, which might mean they have a certain level of education – I only worked with an interpreter twice. All of them have in common that they’re not afraid to reflect on their life and open up about their deepest feelings. I think it’s quite brave of them.
Is there something specific we should learn from these women?
I’ve noticed that a lot of women gave the same answer to the questions on what their biggest struggle and greatest life lesson was, and what advice they would give other women: dare to be yourself. Apparently, lots of women struggle with being who they really want to be and following their own path. Women feel a lot of pressure from society, family, partners, friends and even, themselves. While the women who did decide at one point to do it their way (like Catia from Lisbon and Paola from Rome), seemed incredibly strong, confident and relaxed to me – I think we could all learn from them. At the same time, they all strongly feel that they’re doing it differently, so the pressure is real.
I also think we can all learn to open ourselves up a little bit more. It’s sometimes super scary to show your vulnerable side. I don’t always find this easy myself! But I find others only respect you for it. It makes you more human. Plus, maybe others feel less alone when they know they’re not the only ones who, for example, feel like shit sometimes.
“Women feel a lot of pressure from society, family, partners, friends and even, themselves.”
Some questions and answers are very personal. What are you looking for in a prospective interviewee and, is there a process that helps you get them to open up?
The questions are indeed very personal, because I want to show who women are behind their ‘masks’ and that in a way we are all struggling and going through something. That’s why I think those stories really matter. But to answer your question, I think women feel that I’m sincere and really interested in what they are telling me. I also think those women feel that I am not there to judge them or have an opinion about their lives, but I’m just there to listen to their stories. So, my interviewees shouldn’t be afraid to talk honestly about the good and the bad in their lives.
What was your most interesting story/interview so far?
It might sound like a cliché, but of course, each woman I speak with is special in their own, unique way. Each one I’ve spoken with has had something interesting to share. I might be interviewing ‘ordinary women,’ but in a way, that concept of ordinary doesn’t exist. I especially enjoy interviewing women who speak straight from the heart. I won’t soon forget the interviews with the oldest (70) and youngest participants (15) so far.
Dominique was a real piece of work! Interviewing this strong Parisian lady was quite the challenge, but I loved it.
And, I felt so much admiration for Amelia from Warsaw, who was only 15 years old at the time, but spoke so openly about suffering from depression and starting a blog to help others who went through the same thing.
I also learned a lot from Maja from Tirana because she has such an original, interesting view on the world. As she is more on the right side of the political spectrum (she has very strong opinions on the #metoo movement) I didn’t always agree with her, but that made it interesting.
We should all listen more to the people we don’t always agree with, something that Prune from Berlin – also a journalist – says so well in the latest interview.
What inspires women and what are their biggest struggles that they face today?
Maybe I should add the question about what inspires them, because I don’t ask them that! But I do ask them what makes them happy. Most of the women I’ve interviewed so far have answered: music, food, nature, dancing, traveling, family and friends. Their biggest struggle is staying true to themselves and trusting themselves in every aspect of their life.
“Their biggest struggle is staying true to themselves and trusting themselves in every aspect of their life.”
Are the women of Europe happy, confident and empowered? In other words, is the future of Europe female?
It definitely is! Of course, women aren’t happy all the time, but I don’t think that is something we should strive for, which is something that Renata from Warsaw pointed out so nicely in her interview. I think there is still some work to do in the confidence department; a lot of women are still struggling with living the life they deep down feel they want to live. But they’re definitely empowered, they have plans, they have goals, they have jobs, they have opinions and they are doing it all. I think when we don’t aim for perfection in every area of our life and stop playing small but show the world how great and talented we really are, we will run the world one day. There’s still a lot of work to do, but we’re getting there.
“A lot of women are still struggling with living the life they deep down feel they want to live.”
Is Prague on your list too?
For sure! My goal is to visit all the capital cities in Europe, although that may take a while. Now that
you mention Prague, I immediately think: yes, let’s go there! It happens all the time when someone mentions a certain city!
And, finally, what does success mean to you?
Doing what you like and being able to make a living out of it. I realize that not every woman in the world is in a position to like the job that pays the bills, so this is at the same time my wish for women around the world.